Digitál versus klasika

   Každý, kdo někdy vzal do ruky fotoaparát, musel řešit velké dilema, a to digitál, nebo klasický film?

   Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal v době, kdy všechno ve fotografii bylo vedle použitého fotoaparátu hlavně o značce filmu, použité vývojce a způsobu o zpracování exponovaného materiálu v negativním a následně i pozitivním procesu, byl i pro mě nástup digitální fotografie něčím úplně novým a neznámým.

   Ve všech fotografických kruzích se najednou začaly řešit úplně nové a neznámé otázky kolem velikosti rozlišení snímků v jakýchsi megapixelech, které v té době dosahovaly až závratných 2mp! Srovnávaly se zvětšeniny ze zrnitého filmu s divně a nepatrně rozkostičkovaným zvětšeninami z digitálních fotoaparátů. A samozřejmě se řešily i finanční otázky, protože obyčejná 2megová digitální "krabička na mýdlo", která v podstatě nic neuměla, byla dražší než klasická kinofilmová zrcadlovka. A když si spočítáte, že jakákoli profesionální digitální zrcadlovka v maximálním rozlišení 3mp, byla dražší něž nejmodernější auto, neměla digitální fotografie zrovna moc zastánců.

   Jenže doba a vývoj se v tomto směru pohnul tak rychle dopředu, že to i znalý člověk má v tomto směru do dnes velké problémy vůbec sledovat a stíhat registrovat všechny změny a novinky, které se na nás začaly hrnout ze všech stran.

    Můj první digitální fotoaparát, který jsem si koupil v roce 2003, byl Pentax Optio 330 GS s rozlišením 3.2 megapixelů s kartou CF65Mb za cca 17000 korun. Samozřejmě jakýkoli digitální fotoaparát je úplně k ničemu, když k němu nemáte alespoň ten nejobyčejnější počítač, s nějakým schopným programem, který výsledné fotky schroupe a můžete si je vůbec prohlédnout na monitoru. I následovala další investice 25000 kč za PC s procesorem Celeron 1800 a s pamětí 40GB.

   Bohužel původní opojení nad tím, jak je najednou jednoduché a hlavně levné nacvakat během chvíle stovky fotografií, které šly i smazat, bylo vystřídáno rozčarováním nad tím, jak je ten foťáček pomalej a jak plo věcí nezvládá. I když se s ním naučíte pracovat na jeho maximálních technických možnostech, pořád máte nevýhodu, že v některých situacích jste prostě mimo, nebo se jedná o náhodu, že něco pořádnýho vyfotíte.

    Pokud se ale chcete zabývat digitální fotografií alespoň na nějaké vyšší úrovní, byť jako fotoamatér, zcela určitě dojdete časem k názoru, že jediná cesta, která vede nějakým správným směrem je pořídit si nějakou digitální zrcadlovku a učit se, a učit se a učit se... Digitální čip se totiž chová ůplně jinak než jakýkoli barevný, či černobílý negativní film, a jde spíš srovnat s Diapozitivem. I tam platí, že podexponovat snímek je lepší, než z něj dostat nepoužitelnou přepálenou a světlou fotografii.